....jsem měla hodně času na přemýšlení, protože jsem většinu dne ležela a odpočívala. Bohužel to nebylo dobrovolné, ale protože mě začaly strašně bolet nohy. Toto zastavení mě skutečně zastavilo. Měla jsem dny, kdy jsem si říkala, že z toho obchodu asi nedojdu domů a to je jen kilometr od nás. Do toho chronická bolest hlavy.
S odstupem času začínám vidět, že to bylo i v něčem přínosné. Doufám, že jsem se dostatečně poučila.
Na co jsem přišla:
1. Moje hypersenzitivita mi přináší do života pozitiva, ale přináší i omezení. Je třeba se tím řídit. Pokud se v tom vidíte, doporučuji přečíst celý článek.
Hypersenzitivní lidé mají citlivější nervový systém, což znamená, že jejich mozek zpracovává podněty hlubším a podrobnějším způsobem.1 Koncept Highly Sensitive Person (HSP), který označuje osoby s touto vlastností, se zaměřuje na jedince, u nichž se hypersenzitivita projevuje nejen emocionálně, ale také fyzicky a kognitivně. Tato vlastnost výrazně ovlivňuje, jak jedinec reaguje na podněty a jak zpracovává informace z okolního světa.
Například hypersenzitivní lidé často vykazují vyšší míru aktivity v oblastech mozku spojených s empatií a zpracováním informací. To jim umožňuje lépe číst jemné nuance ve výrazech tváře nebo tónu hlasu druhých. Na druhou stranu tato schopnost může vést k přetížení, zejména v prostředích plných ruchu nebo negativních emocí.
2. Naslouchat nekompromisně svojí intuici. Tu mají hypersenzitivní lidé silně vyvinutou. I kdyby byla příležitost pracovní nebo osobní super zajímavá, ale něco by mě uvnitř varovalo, musím se toho vzdát.
3. Jestli ..náhodou" nemají moje zdravotní problémy něco společného s perimenopauzou. Až když jsem si pročetla a poslechla několik podcastů, přišla jsem na to, že spoustu žen se potýká se svalovou slabostí a bolestí hlavy stejně jako já. Hodně jsem se uklidnila.
Nejvíc komplexní mi přijde web mo-ja. Najdete tam nejen informace, ale i příběhy. K tomu zajímavý instagram. Příběhy mě zajímají nejvíce. Je fajn vědět, že v tom člověk není sám.
Moc mě bavil podcast s Evou Holubovou a její dcerou + odborník Menopauza není pauza . Odkaz na díl s Tomášem Faitem skvělý.
4. Být realista. Jestli před sto lety byl průměrný věk dožití u žen 50 let, tak nemůžu chtít, aby jsem se ve svých 52 pořád cítila fit a výkonná.
5. Ne všechno doženu stravou a pohybem. Potřebuju doplňovat minerály a vitamíny. Moje osvícená obvodní doktorka po tom, co jsem absolvovala x vyšetření na neurologii, nasadila třikrát denně vysokodávkové magnesium. ( magnosolv a a magne B6 ). Po dvou měsících jsou bolesti pryč. U někoho se výsledek může projevit mnohem dříve. Přidala jsem i další suplementy.
6 komentářů:
Sleduju váš blog už prakticky od začátku. Moc za něj děkuju. A držím pěsti ať jsou symptomy co nejmírnější a ať máte okolo lidi,co vás podrží.
Moc mě mrzí, co prožíváte za zdravotní patálie. Jsem ale ráda, že se o tom všem začíná mluvit a že se ukazuje řešení problémů s perimenopauzou. Sama jsem dlouho nevěděla, že moje potíže jsou vlastně projevy perimenopauzy. Až kniha Žena v ohni mi vše spojila dohromady. Přeji Vám, ať je Váš zdravotní stav jen lepší. A děkuji z tipy na rozhovory, pomáhají.
K umrtnosti zen pred 100 lety (cca 1920): .
Prumerny vek doziti kolem 55 byl vyrazne ovlivneny relativne vysokou umrtnosti deti a i mladych zen spojena s porody (urcite ve srovnani s dnesni dobou). Kdyz se podivame na vek doziti zen ktere se dozily 40 tak je to vyssi - dalsich 20-25 let - coz posunulo prumerny vek doziti zen na hranici 65-70.
Hana
Děkuji za dovysvětlení.
Zelené Eso, to jste teda držák:) Děkuji za přízeň
Ženu v ohni už mi někdo doporučoval. Půjčím si ji od kamarádky. A díky za milý vzkaz.
Okomentovat