středa 23. září 2009

Tak jak to všechno bylo

,,Paní řidičko, předložte řidičský průkaz.Víte, že máte prošlé STK? ,,Vím", opáčila jsem poctivě.,,Tak vy to ještě víte!" (výhružný tón). ,,Tak to bude za 5.000,-" . Já nehrajůůů,chtělo se mi křičet. Místo toho jsem smutně zamrkala čerstvým mejkapem. A upřímně se mi chtělo brečet,ale nerozbrečela jsem se.
,,Tak za 500,- a rychle si to dejte do pořádku".

Odpoledne fičím na STK. Neprošla jsem , za to jsem zaplatila 1200,- s tím, že si mám dát do pořádku obrysová světla. Co mají ti chlapi pořád s tím pořádkem!

Na brečení došlo až o dva dny později.
Natáčení rozběhlé na plné otáčky. Jediný volný den, abych nakoupila barvu na výmalbu pokoje(5 litrů). Paní si to štráduje do vozovky, brzda a barva v celém autě.Taky na milovaném svetru, džínách, palubovce,sedačce. Na třídní schůzky musel manžel. Po kom ten náš syn je,když já jsem byla tak slušné dítě!!!! A pak , další den jedu na místo natáčení už po páté, jedu pozdě a najednou nevím , kde jsem a chce se mi brečet. Bulím , protože jsem ztracená, zracená v tom natáčení, zklamaná, že né všechno vyšlo, jak jsem si představovala.
A nebýt úžasného štábu, tak to otočím a jedu domů.
Pravda pravdoucí je, že lidi, kteří tvoří Bydlení je hra , jsou tak milí lidi, že se mi po nich vždycky stýská.
O Kunštátu, stolku a setkáních příště.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jo, jo znám to, někdy existují dny blbec a je třeba na ně rychle zapomenout.Nejraději by člověk vyletěl z kůže. Pak, ale naštěstí jsou dny, kdy všechno je tak jak si to představujeme a cítíme ten blažený pocit štěstí a radosti. Jako na té houpačce, nahoru a zase dolů. Přejme si víc těch chvil nahoře.;o)))

Jana řekl(a)...

Chápu to zoufalství, nechápu, co mají chlapi s pořádkem. Ale stejně jsi dítko štěstěny - pokuta desetinová, nepozornou paní jsi nepřejela, syn je po tatínkovi a štáb úžasný.:-) Přeji krásné slunečné dny - stále nahoře na houpačce. :-)

Anonymní řekl(a)...

Když jsme v neděli jeli do Kunštátu, tak nás taky chytli policajti. Stáli na místě, kde by je nikdo nikdy nečekal. Nezastavili jsme na stopce a neměli techničák (auto bylo pujčený od tchána, ale bohužel techničák zůstal u něj v peněžence
), naštěstí to nakonec bylo jenom za 200 kačáků, ale dobrá nálada byla fuč. Každopádně svazek levandule a parádní hrníček, které jsem si z Kunštátu přivezla, všechno vynahradily...
Díky za stránky plné inspirace.
Běla

Soňa řekl(a)...

To byli na Vás moc hodní.