Celá moje parta kamarádek prožívá různé symptomy perimenopauzy. U mě o to víc zrádnější, že žádné fyzické příznaky nemám . Cyklus pravidelný, žádné návaly, spím dobře. Přesto v té fázi určitě jsem. Jen jsem trvalé stavy úzkosti brala jako důsledek neuropatických bolestí než přechodu. Čím dál víc si myslím, že jsem v začarovaném kruhu. V pondělí jsem byla u mojí kamarádky psychiatričky. ( měly jsme od dvou letech společnou chůvu)
vsuvka
Už jsem to asi kdysi psala, ale tenhle příběh stojí za zopakování. Máma často potkávala v obchodě kousek od našeho domu paní v důchodovém věku, která bydlela naproti našemu domu přes dvorek. Tak jí jednou oslovila, jestli by mě nechtěla hlídat, že nastupuje do práce. Nic o ní nevěděla, ale měla dobrý instinkt, protože paní Čepčurová byla báječná. Naučila mě háčkovat, tancovat pata, špička, celá noha, pouštěla mi ze skříňového gramofonu Spejbla a Hurvínka, chodily jsme na písek, na nákupy. Mohla jsem jsem si dělat z jejich peřin bunkry. Později přibrala na hlídání i Peťku.
Peťka mi navýšila léky na úzkost. Věřím, že se ten kruh rozsekne. Musela jsem odříct pár větších projektů, které by mě stresovaly. Taky mi došlo, že poslední rok jsem dělala víc projektů, kde jsem se musela věnovat hlavně technické části a té tvůrčí bylo mnohem méně.
Vím, že blog čtou i mí klienti, tak snad jsem je nevystrašila:) Naopak bych řekla, že tohle období je pozitivní v tom, že na každý návrh mám vyhrazeno spoustu času.
Od začátku psaní blogu jsem velmi otevřená. Napráskám na sebe kde co a nikdy jsem neměla pocit, že by mi to profesně uškodilo nebo obrátilo proti mě. Pravidelní čtenáři se mnou prošli všechny úskalí, co jsem měla se vzděláváním synů, nástupem do televize, rozvodem, novým vztahem. Chtěla bych všem poděkovat za vaši přízeň. Každý komentář mě moc těší.
Příště o Krakowu a kam se pohly všechny stavby a rekonstrukce. A že toho je !
