Výrobní hala s kancelářemi

Firma WHS mě oslovila, jestli bych nenavrhla interiéry kanceláří. Naštěstí jsem mohla zasáhnout i do dispozice. Úplně nesmyslně pracovní stoly ve středu místnosti, daleko od denního světla, naopak zasedačka, která je využívaná jen příležitostně, byla v rohu u oken. Kanceláře rozhozené, takže by museli pořád pendlovat. 

Zasedačku jsem dala do středu a k tomu 4 malé místnosti. Pidi místnost na telekomunikaci. Malá kuchyňka, kterou budou využívat jednak pro zasedačku a jednak zaměstanci na rychlé kafe , malá odpočinková místnost a šatna.

Okolo oken stoly.

Původně měly být odhalené betonové stropy, ale firma špatně seskládala panely, takže se to muselo zakrýt. WHS vyrobili krásné dřevěné kazety místo těch hnusných bílých čtverců. Rastr nastříkali na černo. Jdou do mých návrhů, i když je to pro ně komplikovanější a časově náročnější. Měsíc jsem strávila vybíráním světel, protože osvětlovací firmy chtěly za to totálně nesmyslné peníze. Ta zodpovědnost, aby bylo všude dostatek světla mě trochu drtí, tak až se to navěsí, bude to snad ok. Můj problém je, že všechno moc prožívám. Budím se v noci a přemýšlím, jestli bude všechno pasovat. Vždyť když nebude, tak se to opraví! Ale to si můžu říkat stokrát a stejně se nervuju.

Všechny kuchyně jsme pořídili v IKEA. Zuzka ( účetní, všeho schopná nákupčí) zajistila montáž. Ještěže ji mám. Na kuchyních jsme ušetřili balík. 

Na zástěny, desky na míru a úchytky ještě čekáme.

Betonové podlahy dělala firma poprvé a taky je to vidět. Nejdřív mě braly mory, ale už se sžívám.

 

Krakow - Iron man

 Pro diváky skvělá volba. Pro samotné závodící těžký závod. Kopce nahoru dolů. Jezero krásné, ale spoustu zákrut a tím pádem plavec musel pořád dávat pozor, jestli obeplul bójku. Pár jich plavalo úplně zmateně doprostřed jezera.

 Během závodu několik míst, kde jsme mohli Dana  potkat a fandit. Prý jsem ho mým fanděním dojala.

D. už má takovou tradici. Ze stresu ho před závodem švihne v zádech. Nechápu, že v tomto stavu závodí.

Krakow samozřejmě nádherný. Stejně tak naše ubytování. Ale každý den od 4:45 do 17 hod bušení hnětacího stroje z pekárny, která byla pod námi. Fakt psycho.

Samotný hotel apartmánového typu krásně a ekologicky vybavený. Na zemi marmoleum. Zajímavé lustry, dekorace, barevné kombinace. I místo bylo fajn. 30 minut chůze do centra na náměstí. Hned vedle malá pizzerie, do které byste neřekli, že dělá tak výtečnou neapolskou pizzu. Dokonce i nealkoholické prosecco mi chutnalo.

Galerii jsme s Borkem zvládli jen jednu, ale stálo to za to. Borek už tradičně jezdí na závody s námi. S Danem běhá, se mnou do galerie. Ideální. Našla jsem si  jeden zajímavý second hand, ale nic jsem si nevybrala. Za to jsem si koupila sluneční brejle a ty jsou teda hot. Už jsem si trochu připadala zaprděná, ale v nich když vyrazím ven, tak fakt všichni zírají. Tak ono to není zas tak těžké v Havířově ohromit.

Borek vybíral kavárny.

                     

Období

 Skoro všechny moje kamarádky prožívají různé symptomy perimenopauzy. U mě o to víc zrádnější, že žádné fyzické příznaky nemám . Cyklus pravidelný, žádné návaly, spím dobře.  Přesto v té fázi určitě jsem. Jen jsem trvalé stavy úzkosti brala jako důsledek neuropatických bolestí než přechodu. Čím dál víc si myslím, že jsem v začarovaném kruhu. V pondělí jsem byla u mojí kamarádky psychiatričky.  ( měly jsme od dvou letech společnou chůvu) 

vsuvka

Už jsem to asi kdysi psala, ale tenhle příběh stojí za zopakování. Máma často potkávala v obchodě kousek od našeho domu paní v důchodovém věku, která bydlela naproti našemu domu přes dvorek. Tak jí jednou oslovila, jestli by mě nechtěla hlídat, že nastupuje do práce. Nic o ní nevěděla, ale měla dobrý instinkt, protože paní Čepčurová byla báječná. Naučila mě háčkovat, tancovat pata, špička, celá noha, pouštěla mi ze skříňového  gramofonu Spejbla a Hurvínka, chodily jsme na písek, na nákupy. Mohla jsem jsem si dělat z jejich peřin bunkry. Později přibrala na hlídání i Peťku.

Peťka mi navýšila léky na úzkost. Věřím, že se ten kruh rozsekne. Musela jsem odříct pár větších projektů, které by mě stresovaly. Taky mi došlo, že poslední rok jsem dělala víc projektů, kde jsem se musela věnovat hlavně technické části a té tvůrčí bylo mnohem méně. 

Vím, že blog čtou i mí klienti, tak snad jsem je nevystrašila:) Naopak bych řekla, že tohle období je pozitivní v tom, že na každý návrh mám vyhrazeno spoustu času. 

Od začátku psaní blogu jsem  velmi otevřená. Napráskám na sebe kde co a nikdy jsem neměla pocit, že by mi to profesně uškodilo nebo obrátilo proti mě. Pravidelní čtenáři se mnou prošli všechny úskalí, co jsem měla se vzděláváním synů, nástupem do televize, rozvodem, novým vztahem. Chtěla bych všem poděkovat za vaši přízeň. Každý komentář mě moc těší. 

Příště o Krakowu  a  kam se pohly všechny stavby a rekonstrukce. A že toho je !

V úsporném režimu.

Fyzicky ani psychicky se necítím úplně fit, ale pomalu se to zlepšuje. Nejraději mám s D. malé výlety. Na přehradu si na chvíli zaplavat. Projít se v oboře v Hukvaldech. Pár nečekaných a milých návštěv. Lenka Pelcl z Brna ( dovezla mi overal COS ze sekáče a retro vázičku od Víznera), dojela Hanele z Prahy. Na skok jsem byla u Dáši. Odnášela jsem si borůvky. ( Dájo, ani nevíš, jak jsi mě povzbudila tím svým optimismem ). Jana mi ráno dovezla k snídani chlebíčky s dojemným vzkazem. Pár lidem jsem naopak rozdala jablka a rybíz. Cítím se milovaná ze všech stran. 

Minulý týden jsme slavili Danovy narozenin ve velmi jednoduchém stylu, který nám všem vyhovoval. Přišel David s Borkem. Opékali jsme buřty, pili pivo, snědli dort. Byla to taková pohoda. Poprvé, co mě oslava u nás doma nestresovala. Neřešila jsem, jestli se všichni baví,  protože ti tři si vždycky mají co říct. Žádné přípravy. Baví mě poslouchat a sledovat, jak se smějí. Vzácné, jak se mají spolu rádi.

Pracovně jsem musela hodně zvolnit a odmítnout hodně zakázek. Což mi je samozřejmě líto, ale nedá se svítit. Nechci se dostat do stavu, kdy na mě budou klienti naštvaní, že ještě nemám hotovo. 

Tři projekty, které potřebovaly neustálou pozornost a podklady pro stavební část, už jsou z velké části hotové. Teď přichází konečně ta příjemnější část -  zařizování nábytkem. 

V kancelářích a výrobní hale už jsou vylité podlahy a montují se stropní kazety. Firma, pro kterou se hala staví, se zabývá výrobou automatizovaných linek. Mají své dílny a šikovné zaměstnance. Vyrobili  překližkové stropní panely, které opticky prostor zútulní a zároveň trochu odhluční. Sami si je i namontovali a nastříkali rastry na černo. 

Napadlo mě, že teď přes léto bych mohla pár kytek přenést ke krbu. Měli to tak i naši. 

Z 2 + 1 na 3 +1

V Praze a Brně se častěji setkávám s tím, že rodina s dětmi vlastní 2 +1 a v bytě chce zůstat. S rostoucími dětmi ale hrozí, že si časem vzájemně polezou na nervy. Mým úkolem je vymyslet, jak byt nafouknout a děti trochu separovat.

Tyto zakázky jsou moje oblíbené. Mám radost, když zlepším komfort bydlení a přispěju k psychické pohodě všech členů domácnosti. 

 Do původního velkého obývacího pokoje s kuchyní jsem vsunula pokoj / ložnici. Kuchyň jsem prosvětlila luxferami.  V původní ložnici jsem navrhla dětský pokoj s patrovými postelemi. 

S věkem děti spíše docení větší válecí postel, kde se mohou zašít, sledovat filmy, drobit do peřin, než velký prostor na hraní. Ideálně když na sebe sourozenci nevidí.

K tomu moje kolegyně Alice vytváří výkresy. 

Podle soupisky vybavení a výkresů pak klienti krok po kroku zařizují. Není třeba kupovat hned všechno, ale je dobré mít mustr, podle kterého se postupuje. 

Vždycky je fajn mít pár ilustračních fotek pro lepší představu.

                                                                               .................

Po dlouhé době jsem se byla podívat, jak pokračuje stavba výrobní haly a kanceláří.

V první fázi se řešilo několik týdnů pořád něco, teď je ticho po pěšině a pak to zas začne. 

                                                             ..........

Poslední týdny jsem zdravotně nebyla moc ve formě. Ale už se to zas lepší.

Mám za sebou  všechny události, které mě trochu stresovaly. Vernisáž a prezentace projektu veřejné budovy. Obojí dopadlo moc dobře. O vernisáži a Lence ještě napíšu. Jsem z ní úplně paf.

Toto léto se nikam nechystáme . Kromě závodi Iron man. Vyhovují nám krátké výlety, než jedna dlouhá dovolená.  Pro nás je maximum 5 dní a už máme tendenci se vracet. Doma mi je teď nejlépe. Na zahradě  obkukuju co roste, co chcíplo, přesazuju.

Doma taky kutím. 

Definitivně jsme rozsekli, co dáme místo dlažby v kuchyni a předsíni. Ráda bych to zrealizovala do podzimu. To ale znamená, že budeme muset demontovat starou kuchyňkou linku a to už je zas moc  velký projekt. 

                                                          

Sraz ze třídy v Bechyni

 Tentokrát jsme vzali autokaravan a přes BEZ KEMPU jsme si našli ubytování přímo u řeky Lužnice s výhledem na zámek. Ze zahrady samostatný vstup k vlastní sprše, wc, lednici. A ten klid! 

V karavanu je sice vlastní sprcha i wc, ale raději využíváme externí.

D. si odtrénoval běh a plavání, já jsem si mezi tím prošla  oblíbená místa a zašla na výstavu Pravoslava Rady .

U zámku je instalovaný Poesiomat . Jan Kačer vypráví, jak poprvé se svou maminkou přijeli do Bechyně ( J.K. taky studoval střední keramikou v Bechyni ) . Trochu mě dojal.

Společně jsme si zašli na oběd a protáhli se ještě Městským muzeem.

Na sraz dorazilo 9 holek ze 13. Náš jediný spolužák Petr nebyl ještě ani jednou. Na to, že jsme z celé republiky ( do ročníku se přijímali  vždy dva studenti z jednoho kraje), účast  hojná. Já to mám ze všech nejdál. 

Cestou zpátky jsme zajeli pro obrazy  Lenku Falušiové. Příští pátek už vernisáž. Nebýt D. tak nevím, jak bych logistiku výstav zvládla. 

Měli jsem k dispozici i gril, ale nevyužili.

Koupelna v karavanu.

poesiomat

Párkrát jsem si vyšla bechyňské schody. Myslím, že jich je něco kolem stovky.

Já s Klárou u Petra na privátu. Asi v třeťáku.

Vernisáž 4.7. v 17 hod.

Kdybyste nevěděli jak hezky zahájit prázdniny, srdečně zvu na vernisáž.

Perokresby Lenky Falušiové mi přijdou neuvěřitelné. Stojíte u toho a přemýšlíte, jestli je to vůbec možné. Víc o L.F tady