pondělí 24. prosince 2018

Stříbrný okraj

Na anglické rčení:,, Každý mrak má svůj stříbrný okraj.", jsem natrefila v článku  blogerky Lucy Wiliams .


Doporučuji  poslední vydání Respektu. Z velké části je věnované právě tématu vděčnosti a pozitivní psychologie.
Jsem ten druhý extrém. Několikrát za den mě zavalí pocit radosti z úplné blbosti. Nesmí se to ale přehánět. Nechci dopadnout jako Parker   ze seriálu Přátele.







Prosincové číslo má  navíc   55 stran literární přílohy. 



8 komentářů:

Petra Bílá řekl(a)...

Milá Soňo,
ať máme i v příštím roce co před spaním s vděčností rekapitulovat. Děkuji za to, že se s námi dělíš o své postřehy, krásné Vánoce.

Anonymní řekl(a)...

To bude spíš: "Každý mrak má stříbrný okraj". Veselé Vánoce!

Soňa Malinová řekl(a)...

Tak to jsem zklamaná:)

Soňa Malinová řekl(a)...

Ale má to větší logiku.

Lucie řekl(a)...

Respekt mám a to bezpodnětový štěstí taky. Jupí. Krásný Vánoce.

Soňa Malinová řekl(a)...

Taky přeji , Petro i autorce vzkazu pod ní, krásné Vánoce.

Soňa Malinová řekl(a)...

Lucie, těším se, až se zas někdy uvidíme!

Liška řekl(a)...

Pocit štěstí (dlouhodobého), je podle nových výzkumů jednak hodně závislý na dědičnosti, rodině, jednak na člověku samotném. Prý z 50 % rozhoduje dědičný vliv rodiny - některé rodiny se cítí šťastnější než jiné a nemohou za to. Jen z 10 % je to vlivem vnějších událostí jako je výhra v loterii, nějaké obří dědictví, nenadálé štěstí zvenku (což také může znamenat, že být bohatý vůbec neznamená větší pocit štěstí!). A ze 40 %, což je hodně velký podíl, ten pocit štěstí záleží na každém člověku, jak k tomu přistupuje, co udělá, jak na sobě pracuje, zda se rozhodně být šťastný, vděčný, anebo skuhrat. A to je fakt velký číslo. - samozřejmě se nejde rozhodnout "teď hned budu šťastný," když mám nějaké velké zranění, ukáže se, že mám nemoc apod. (krom toho zapomínáme, že prožívat odůvodněný smutek je normální a zdravé, a ne patologické nebo nežádoucí), tam pak jistě hraje roli ta "genetika štěstí."