středa 3. srpna 2016

Nebudu sobec a podělím se s Vámi o Grétu.

Včera mi nechala  vzkaz v komentářích a od té chvíle jsem  zaháčkovaná. V práci jsem si dovolila přečíst jen dva posty, ale jen co jsem to v galerii zabalila, odběhala svých 7 km, nacpala pračku, nacpala sebe , napsala několik výhružných sms Davidovi, tak jsem byla u blogu zpátky.
Gréta  má ultra zvrhlý vkus ala osmdesátky, ale všechny příspěvky ,, co jsem si  koupila v sekáči" mě baví. Na stole jí leží mraky přečtených knih. V  textech odkazy na výrobce, umělce, blogy, které mě zajímají.
Shrnuto , podrženo...Gréta je můj objev měsíce.

Tahle sukně ale byla u nás v sekáči taková vopuštěná, mrkala na mě a pohazovala cenovkou s třiceti kačkama. Provedli jsme tedy malý lifting a já po půl roce vytáhla ze skříně šičí stroj a trochu ( vlastně dost) jí zkrátila kudrny. No a jak jsme odcházely ruku v ruce, pověsila se na nás tahle kufříkokabelčička, že je jako sama na světě, neuznaná a přitom s velkým potenciálem a že by se jako přidala. To víte, mám sociální cítění, tak jsem jí vzala domů. Potenciál má velký, ale učebnice se do ní nevejdou, tak bude muset počkat na období, kdy sebou nosím jen rtěnku Chanel a koketní lehkovážnost.

Při mém několikaměsíčním rozjímání nad tím, co je v životě důležité, jsem došla k jasně definované odpovědi. Mít dobrého kadeřníka. Howk.

K tomu všemu teď začala vyrábět polštáře s autorským potiskem( sítotiskem).

Nemám ráda příliš plný diář. Ani ten můj minimalisticky krásnej. Někdy se nechám unést a mám pocit, že jedině ten správnej termínovej fičák ukazuje na to, že žiju, jsem pilná, jsem schopná, případně jsem úspěšná. Když takhle fičím několik týdnů přichází zmar. Když svou mysl příliš zaúkoluju, už vůbec nemá čas, přemýšlet si jen tak. Pak jí taky nic nenapadá (tedy kromě toho zmaru). A pak vlastně vůbec nic nedělám (kromě toho fičáku). 
Kreativita (ať zní to slovo jakkoliv otřepaně) potřebuje lelkování, koukání do stropu, posedávání po kavárnách a čas. S časem na tyhle zneuznalé a společností opovrhované činnosti, přichází nápady a taky chuť. I kdyby to byla jen chuť upíct koláč, nebo nazdobit okno. Případně namalovat obraz a napsat pětisetstránkový román.
Můj profesor na sociologii tuhle v mých očích dost zazářil s myšlenkou, že prokrastinace je možná jen urputná snaha naší duše, ubránit se těm neustálejm termínům a políčkům v diáři. 





12 komentářů:

Lucie řekl(a)...

Správnej objev. Čtu ji sice nárazově, ale už strašně dlouho. Má mezi příspěvky velký mezery, tak si to pak zhltnu najednou :)

Lenka Hrubá řekl(a)...

jojo taky jsem kdysi přečetla na jeden zátah, jeden z mých nejoblíbenějších blogů

nějaký další tipy? ;-)

Anonymní řekl(a)...

znám ji už hrozně dlouho! jeden z mých nejoblíbenějších)

Markéta Venclů řekl(a)...

Ano! víc takových objevů.

Alena Vyskočilová řekl(a)...

...ja tiež, ale to čo píšete Soňa som prehliadla (?)...až tak, že nepoznám pol Grétinej hlavy?

Alena Vyskočilová řekl(a)...

...á, už je tam celá, komplet aj s manželom:-))

Greta řekl(a)...

Ty osumdesátky už mě docela pustily;-), to je tak, když člověk píše blog už ták hrozně dlouho, sám je pak překvapenej, co na něj z minulosti vyskočí. A za pochvalu moc děkuju, ráda jsem dělala jeden večer společnost. Snad nezpychnu.

tualkraplak řekl(a)...

je vtipný, že jsem od ní přeskočila k Tobě. ....že vás mám obě přidané, Oslici už mnohem déle a ukáží se mi nové příspěvky a tak "čtu" její svatbu a pak otevřu Malinu a hle !
celé je to propojené, vrána k vráně ..
P.s. NEJSEM ROBOT .

Soňa Malinová řekl(a)...

Gréto, Vám sedí úplně všechno.I ten opasek s rybou:)

Mirjanka řekl(a)...

Je to jak najit poklad v tomhle blogerskem labyrintu. Kdyby psala casteji, vubec bych se nezlobila. Stejne jako Hanele. Jeji clanky jsou taky jako safran, ale stoji za to.

Ola řekl(a)...

Já nevím, jestli je ten internetový svět tak malý, ale dnes jsem klikla na fotky krásné svatby. Pak kliknu sem, na odkaz na blog, a ona to svatba této blogerky! Padám ze židle. A to není poprvé, co se mi taková věc stala :)

Soňa Malinová řekl(a)...

Je to pidi svět.