Půl druhé ráno...

...zažraná do práce.

Před chvilkou mi přišla zpráva, že Marie porodila Josífka. 

Opatrujte se!

Odbočky

Máme kupu práce (moc hezké a s fajn klienty), ale sem tam dělám odbočky, jako je třeba tahle. Improvizovaná kavárna na našem vlakovém nádraží v rámci akce Živé nádraží. Koláže si dělám často....jen pro sebe, abych si ujasnila materiály a barevnost.

Podesty z palet, stolky SYSAL, lampy KAFTI, fotky Jarda Kocián, dobré kafe od KOOHII a to celé organizuje Ela s MARKEM. Marek udělal retro plakáty, které toužím mít i doma.

David dnes pro jistou  ulehl s horečkou, aby nemusel v sobotu se mnou na výlet. Prý má stejně pršet, taže to vidím zítra na postelový den. Michal v Praze. Borek má z nás nejlepší plán. Zápas a oslavu narozenin spolužáka. 

hezký víkend 

(z dnešní hodiny angličtiny...překlad na úvod...which, when, whose, who)

Tak jak?

Zpátky. Na zítra šílený seznam úkolů. Asi zase zavřu e-shop s keramikou. Nejsem schopná dodat věci v čas a hrozně mě to  stresuje.

Včera jsem odevzdala klíče od bytu, na kterém jsem pracovala skoro rok.

Pokud byste chtěli zařídit byt se starožitnostmi, hlavně nepište mně, jo? Pro starožitnost si jen tak nedojdete do obchodu, musíte hledat, čekat, restaurovat....

Včera jsme ještě vybraly s paní S. pár moderních dekorací v Bo Conceptu, aby pokoj nevypadal jako v muzeu. Bude mi chybět...

Cestou do obchodu ve Vodičkově jsem se ještě stavila  do opraveného Pavilonu Stockist na Vinohradské. Začínám Prahu chápat a dokonce už využívám i tramvaje. S mým nesmyslem pro orientaci, je to obrovský posun. Ještě 50 x dojedu do Prahy a budu tam jako doma:)

Zpátky k Pavilónu.

Dokonalé, ale trochu jsem si tam připadala divně. Myslím v tom smyslu, že všechno bylo tak hezké a taky drahé a mně bylo jasné, že jen stěží si tam něco koupím. 

Ostatně koupit se tam opravdu nedá nic, i když máte naditou kreditku. Většina je na objednávku. Výjimka je prodejna LAVMI hned u vstupu . Tam si můžete naopak koupit skoro všechno. Tapety nádherné. U nich v žádném případě neplatí, že na fotkách krása, na živo bída. Menších obchodů jako je LAVMI bych uvítala více.

Velké plus Pavilónu jsou zařízené ,,pokoje" pro ty, co nemají fantazii. Kdo nechce utrácet za designéra, klidně by si mohl pokoje zabalit tak, jak jsou nainstalované. Na tom staví i IKEA( jen v cenově nižší kategorii).

Večer jsme ještě s Andreou probíraly, že vlastně nemáme nic vysněného z nábytku nebo dekorací, jako to mají jiní lidi. Stačí nám zaplatit složenky, koupit si hezkou knížku a dělat práci, která nás baví.( skromné holky:-)

Já mám momentálně vysněnou novou ledničku. Původní od naší svatby( 17 let), je zrezlá, teče a už 8 let má odpojenou elektroniku na snímání teploty. Časový spínač zapíná a vypíná ne podle teploty, ale podle času. Tomu říkám energetická třída Z+++

Další z přízemních přání je mít sladěné všechny ručníky v koupelně .

vsuvka: Když jsem se narodila, koupil mi děda výbavu. Letos jsem dala povlečení do kontejneru ADRY ne proto, že  bylo zničené, ale protože jsem ten vzor už nemohla vystát. Ručníky a utěrky stále používáme. Dědu podezřívám, že všechno nechal vyrobit z materiálů, které používá NASA, abychom na něj nikdy nezapomněli.

dobrou noc

hezké sny

Tradiční foto

Čtu na FB, že se Jardovi a Zuzce narodila dcera Meda Kociánová. 2,48kg.Takový drobek!

S tímhle jménem a talentem po rodičích to dotáhne daleko. Aspoň na Kampu.

Hlavně se neztratit...

...ve velkoměstě, v životě, druhým.

V iPadu Norské dřevo. Jsem asi poslední, kdo to nečetl. Mapa od Marie mě zachrání vždycky, když dojde baterka v telefonu.

Kluci jsou v Praze. Bratr se o ně vzorně stará ( a rozmazluje).

Divné, ve stejném městě a ani je neuvidím...Tuším, že jim to určitě nevadí.

Těším se na Andreu ....

Čím to, že muži mají lepší smysl pro humor?

Možná je to tím, že od malička je jim jasné, že víc než krásou zaujmou humorem. Pečlivě tedy trénují tuhle disciplínu, aby v pravou chvíli zazářili vtipnou glosou a upoutali tak pozornost své vysněné dívky.

Pokud jsou vtipné holky, koukám na ně jako na zjevení. Jako třeba Vendula Chalánková. Jednoznačně pro mě hvězda poslední Pecha Kucha Night Ostrava.

Přikládám aspoň pár fotek a text, i když o to nejcenější budete ochuzeni. Intonace , kamenná tvář a komentáře jejich instalací , to je to, co dělalo prezentaci výjimečnou.

................................................

Moje první výšivky pochází z dětství. Tehdy mi maminka řekla: ,,Než se vdáš, musíš vyšít ubrus.“ Věnovala jsem se tedy vyšívání pilně a nepřetržitě, hnána vidinou sňatku s tatínkem. Vyšívání mě nijak zvlášť nebavilo, ale bála jsem se, že později, v tušeném světě rychlosti, zmatku a lákadel, mi bude tato činnost připadat natolik nudná a zdlouhavá,že už nikdy žádný ubrus nevyšiju. Vyšila jsem jich tehdy několik. S tématikou Velikonoční a květinovou. Tyto kousky se nezachovaly.Zachována mi však zůstala má úplně první výšivka. Pochází tak z pěti let a zajímavé na ní je, že už na ní se objevuje křížkový steh. Srdíčko na ní je nedokončeno, tápeme tak, zda došla nitka, nebo zda jde o paralelu k nemožnosti lásky.

Vyšívání je v tomto případě paralelou (neúměrně náročnější) k taktéž ruční práci, jakou je psaní mobilních SMS zpráv. Ty jsou snad nejpomíjivější písemností, dá-li se to tak vůbec nazvat.Vycházejí z žánru marnost.SMS je neobyčejně snadno a rychle napsaný,deformovaný text. Omezený délkou a nemožností používat diakritická znaménka. K psaní používám výhradně palce. Oproti tomu stojí výšivka, která je taktéž digitální, to znamená ruční práce. Trvale mi zachovává například onu významnou událost mého svátku, nebo mého prvního praní bílého prádla atd.

obrazy oblečení

obrazy elektrospotřebiče

Jako malá jsem si myslela, že si mě vezme Karel Gott.

Pokračování TADY

KUBIHLAVA

muzikant s motýlkem - vlevo dole růžový klavír a vedle modrý pes

Alička - autorka muzikanta

                                          Tento pátek buchta ,,jugoška" , recept od tchýně. Jablka na 100 způsobů.

                                                            

Borek- autor slizouna

                            slizoun v golfovém svetru

Tak nějak

Když už jsme spolu na té dvojstraně...

Navzájem jsme si s Hanušem pochválili dvojstranu. Vyšlo to minulý týden v DNES, ale to jsem klasicky hned vypustila z hlavy. Ráno přišel výtisk v obálce. Díky!

Hanušovy šperky jste letos mohli vidět na designbloku.

 Za mě nejhezčí kolekce Thuje a uzlík zásnubní.

ještě pozvánka na tento pátek

Nějak se to zvrhlo

Za prvé prezentace knih, které sami handleři nečetli a chtěli se jich zbavit, trochu pozbývala smysl. I když... zábava to určitě byla.

Shodli jsme se na tom, že málokdo se vzdá knížky, kterou má rád. A to i přesto, že už jí číst podruhé nebude.

Příště bude prezentace oblíbené knihy, která nebude zařazena do handlu + handl knih, které chceme pustit dál.

Druhá slabina je, když přijde málo lidí. Chce to tak 20-30 lidí, aby vznikl ten správný mumraj.( přišlo 11 handlerů)

Moc si vážíme návštěvy až z Brušperku. Zdravím Johanku. Kdyby se nám náhodou ještě narodila dcera, tak jméno Johanka vede.

Zatím to vypadá, že Compot aspiruje na projekt přesahující hranice Havířova:)

Brušperk

Komorní Lhotka

Bohumín

Ostrava

 Díky za fotky Jardovi Kociánovi.

Ve dvě ráno ...

...po Rudné z Ostravy do Havířova já a ještě jeden žigulík.
Pecha Kucha Night výborná...měkké sedačky, teplo a prezentující nejenom vtipní, ale opravdu i kerati kreatu   čau jdu spát kreativní

After all, you're my wonderwall

Fixy , prosím, ne.

 Borek měl za úkol namalovat do výtvarky Kotulovu dřevěnku. Nakonec z něho vylezlo, že jeho kresbu vybrala paní ředitelka do soutěže někde v  Brazílii, jen vzkázala, ať ještě dokreslí pozadí.( Borek umí dlouho tajit , že mu něco jde.)

Paní třídní učitelka v dobré víře přinutila Borka , ať to celé obkreslí fixem a vybarví temperami. Trochu jsem zalapala po dechu, když jsem se stavila do školy. Nemůžu se ale zlobit, protože v jiných předmětech by byl bez ní nahraný.

Tohle je pokus číslo dvě - rychlokresba. Nakonec to uzavřel tím, že je to celé trapné a nic na výstavu posílat nebude.

Tak třeba jindy.

Občas si prohlížím zpětně můj blog. Né, že by se mi zdál tak geniální, ale je zajímavé  číst, co se dělo před dvěmi třemi lety ve stejnou dobu.

Tuhle fotku mám ráda .

Je listopad. David má 11 a říká v tu chvíli:,, Mami, tohle je nejlepší den mého života."

Che. Tak dnes by to prohlásil, leda kdyby dostal nový počítač.

Celý den se přemáhám, abych sedla za kruh a dotočila co mám.Půl šesté a pořád nic.Minulý týden jsem vytočila spoustu konvic a pak je dala sušit ven.

Ono u nás někdy přes noc i prší.Tak znova.