Nicméně příběhy mojí mámy o našich příbuzných miluju.
Čím dál častěji stáčíme na ně hovor.
Minule o dědovi , otci mého táty, který přežil koncentrační tábor. Ještě v 85 letech si vodil domů milenky, což zbytek příbuzenstva nemohlo rozdýchat.... Balil je v tramvaji.
5 komentářů:
Vím, že je to teď móda, ale asi s tím citátem spíš souhlasím... u rodových kořenů jsem jednou skončila při řešení zdravotních problémů a nikdy bych nevěřila, co všechno člověka může ovlivnit...
Taky máme rodinnou historku o tom,jak náš děda(nevím kolikátý pra..) přepsal lesy na bouzovského pána, aby nemusel robotovat. Nějak zjara roku 1848.Za pár měsíců byla robota zrušena a u nás se od té doby říká, že prodělat je taky kšeft.Příjemný víkend přeju.M.
Já s citátem teda nesouhlasím neb bych se musela skácet.) I v dospělosti věřím tátově povídání, že jsme se sestrou princezny s předkama, co měli panství v jižních Čechách a to mi stačí:)
Přijde mi to normální, že naši předci stále žijí s námi, historky o nich kolují v rodině při každé příležitosti a já mám pocit, že je znám. K předkům vyčteným ze starých matrik bych takový vztah asi neměla.
Okomentovat